Čau lidi. Hi people.
Právě makáme na bojišti na artukus festivalu. Možná si říkáte, že jsme umřeli, neb příspěvků není mnoho, avšak chyba lávky. Pouze kašleme na všechny ty ynternety, srandy máme dost i bez nich. Brutal je za námi, to už ani nemá cenu omílat. Teď a tady. Trutov. Bez Věcheta. Na začátku července pro Obscene Extreme, teď proalternativní fesťák. Zase palety. Jenže tentokrát kostkatý. Nemám je rád. Mám rád trámkový. Mají nosnost. Mají xicht. Mají výhody – dají se chytit kdekoli, drží tvar, jsou pevné, zkrátka cool, skoro jako za šest kilo hipsterský z bauhauzu a podobných. akorát za hubičku.
Takže jedeme kostkatý. Je to voser. Ale řekli jsme, že je to fuk, tak je to fuk. Důležitý je, aby bylo z co nejméně palet co nejvíc usazených prdelí. Není problém naskládat na sebe tři palety, posadit na ně čtyři či víc lidí a voilá! Jenže o tom to není. To umí každý. Pointa je v šetření. A v minimu prořezů. Povedlo se navrhnout model, který usadí dvě až tři prdele (metr dvacet šířka) a stojí dvě a třetinu palety. Takže na tři lavice padne sedm palet. Ryzí funkcionalismus. Líp se nepovedly, byly domluvené trámkovky, tak imporovizujeme. To umíme, alespoň tomu věřím. Atmosféra bují, vedle nás makají studenti architektury a tvoří. Rukama. Bez projektu. Neuvěřitelné! Zpracovávají fungl nový materiál, zatímco my se pereme s olezlejma paletama zasranejma od červené hlíny. Ale jde jim to, řemeslná kvalita za jedna, pouze.. pouze některé věci nemohou fungovat. Což je – naštěstí – problém někoho jiného.
Dost keců, důležité jsou výsledky.
